Tao tvoří jedno,
jedno tvoří dvě,
dvě tvoří tři
a tři tvoří deset tisíc věcí.
Deset tisíc věcí nese jin a objímá jang,
které působením čchi dosahují harmonie.
- Lao-c´ -
Hra go (čín. wej-čchi, kor. baduk) symbolizuje mapu postupného obsazování naší planety lidským rodem. Její strany jsou pobřežími, omývanými oceány a moři. Rohy lze přirovnat k poloostrovům. Tyto oblasti s delším pobřežím se snáze brání. Střední část mapy odpovídá vnitrozemí, jehož obyvatelé nemají k moři přístup.
Na počátku bylo velmi málo lidí a rody a kmeny měly tolik území, kolik si přály, aniž by musely uvažovat o útočné nebo obranné akci. Žily v přirozeném stavu. S přibýváním lidí však začaly první boje o vlastnictví nejlepších míst podél řek a mořských pobřeží. Jak se hra vyvíjí a základny se upevňují, začíná postup do vnitrozemí. Obsazování tohoto území je spláceno neustálým formováním živých mas.
Když hra končí, uzavírají se mírové dohody. Všechna území na mapě jsou obsazena. Tu vidíme menší či větší skupiny, které nezvratně získaly území, onde žijí skupiny bok po boku s respektem k právům souseda, v jehož vypuzení nemohou nikdy doufat. V našem světě jsme nikdy nedosáhli tak definitivního stavu, jaký nastává v závěru partie go.
Podstatou go nejsou výhry a prohry
Go má předlouhou historii. Existuje mnoho legend o jeho původu - jedna z nich tvrdí, že bylo objeveno císařem Jao, který prostřednictvím go vzdělával svého syna. Tan Ču se nevyvíjel dle otcových představ – byl příliš svárlivý. Císař se proto vypravil požádat o radu Nesmrtelné.
Na břehu řeky Fen, uviděl dva nesmrtelné sedící naproti sobě, pod větvemi věčně zeleného stromu. Pozoroval je, jak v písku kreslí mřížky a do nich rozmisťují černé a bílé kameny, jako na bitevním poli. Císař se k nim přiblížil a tázal se, jak může zlepšit synovo chování. Jeden z nesmrtelných odvětil: " Tan Ču je soutěživý, ale pošetilý. Vezmi to, v čem vyniká a oním směrem ať se rozvíjí." Nesmrtelný ukázal na čáry a kameny v písku. "Toto je hrací deska. Deska je hranatá a nehybná, zatímco kameny kulaté a v pohybu.“ Podle jejich rady císař naučil syna go, jenž pak dosáhl rychlého pokroku.
Předkové neholdovali go pro potěšení z vítězství a porážek. Pečovali jeho prostřednictvím o lidskou povahu. Hra napomáhala kultivaci morálky a temperamentu, rozvoji moudrosti, a vyjádření uměleckých schopností. Go je spjato s nebeskými jevy, ale i s vojenskou strategií či řízením státních záležitostí - přináší do země klid a stabilitu.
Symbolika a mystika
Někteří z dnešních mistrů věří, že go symbolizuje vesmír, skládající se ze 360 nebeských těles. Na desce je 19 svislých a 19 vodorovných čar, které se protínají v 361 bodech. Zvláštní význam má střední bod, zvaný Tengen (čín. Tianyuan) – je zřídlem Tai-čchi a představuje střed vesmíru.
Všeobecně řešeno, při počítání věcí se vždy začíná číslem jedna. Na desce go je třista šedesát a jeden průsečík. Číslo jedna vládne a dává vzniknout ostatní číslům, protože zaujímá hlavní místo a ovládá čtyři části desky. Třista šedesát představuje počet dní v lunárním roce. Rozdělení gobanu ma čtyři čtvrtiny symbolizuje roční období. Sedmdesát dva body na obvodu představují pětidenní týdny čínského kalendáře. Rovnováha jinu a jangu je vzorem pro rozdělení tří set šedesáti kamenů rovným dílem na černé a bílé.
Soudě podle uspořádání černých a bílých bodů na starověkých Čínských obrazcích Ho Tu a Luo Shu lze soudit, že go je ve vzájemné souvislosti i s těmito magickými čtverci. Stejně jako goban má i Luo Shu 361 průsečík, osm orientačních hvězd a dvaasedmdesát bodů podél obvodu.
Obdobně jako Kniha proměn, Ho Tu, Luo Shu a Osm Trigramů ani go nebylo vytvořeno v tomto civilizačním období – přišlo z prehistorie. Tyto základní kameny východních kultur byly lidem svěřeny bohy. Staré knihy praví, že "Go nepochází ze světa lidí. Poprvé bylo objeveno v hrobce císaře Zhou Muwan, v provincii S'-čchuan, později též v kamenné komoře na hoře Shang. Pro Nesmrtelné bylo nástrojem k zušlechťování povahy a prožívání Tao."
Ranka
Ranka, jeden z mnoha knižních názvů pro go, znamená ztrouchnivělé topůrko. Kdysi dávno, před mnoha a mnoha staletími, žil kdesi v hornaté oblasti Číny dřevorubec jménem Wang Č´. Často se vydával hluboko do hor, hledat vhodnou potravu pro svou sekeru. Na jedné ze svých výprav do odlehlých končin náhle uprostřed pustiny narazil na dav lidí, jakoby z nebe spadlých. Všichni se tísnili kolem desky, položené na plochém kameni. Nad deskou se skláněli dva staříci zahloubáni do partie go.
Wang opřel svou sekyrku o pařez a připojil se ke skupině přihlížejících. Hra byla nesmírně zajímavá a zcela ho pohltila. Tahy na gobanu se snoubily v nadpozemské kráse a harmonii. Jeden z přihlížejících nabídl Wangovi trochu jídla a pití, takže nepocítil hlad ani žízeň. Po nějakém čase, zdálo se to být jako hodina nebo snad dvě, promluvil další z nich na Wanga. „Neměl bys začít pomýšlet na návrat domů?“ Dřevorubec se odvrátil od partie a sehnul se pro svou sekyrku. Její topůrko se však při prvním dotyku rozpadlo na prach, ostří bylo zrezivělé. Wang se ohlédl zpět ke skupině, široko daleko však nebylo živé duše, zmizel dokonce i goban. Jako jediný svědkem fascinující partie tu zůstal osiřelý plochý kámen.
Zmateně kráčel zpět do vesnice, nikoho tam ale nepoznával. S hrůzou zjistil, že jeho dům je v rozvalinách, rodina nikde. Zoufale se obrátil na kolemjdoucího chlapce a tázal se, co se stalo s rodinou dřevorubce Wanga. Po chvíli přemítání si chlapec vzpomněl na starý příběh o dřevorubci, který před sedmi generacemi odešel do hor, aby se už nikdy více nevrátil. Jeho rodina bez živitele pak odešla a ztratila se ve světě. Od těch dob se traduje, že čas strávený při go se nezapočítává do délky života, který je nám vyměřen.
Šudan
Japonština má pro go ještě několik dalších názvů. Nejrozšířenějším z nich je, a nejspíš i zůstane, šudan, což doslova znamená rozhovor rukou. Je to staromódní metafora pro řeč těla, funguje ale obdobně, jako dnešní řeč neslyšících. Národy jihovýchodní Asie, Číňané, Korejci a Japonci, hovoří zcela rozdílnými jazyky, všude však jsou srozumitelné čínské znaky. Pro Asijce je přirozené vést jednání nejprve písemně – použít hicudan, hovor štětcem, a pak hrát go – šudan, hovor rukama.
Evropané se často domnívají, že kupříkladu Japonci se jeden od druhého příliš neliší a že se bez potíží shodnou na společném názoru. To však zdaleka není pravda. Ve středověku si místní vládci – daimjóové – žárlivě střežili svá panství tím, že nutili poddané hovořit místním nářečím. To zaručovalo, že vyzvědači šógunátu byli snadno odhaleni. Mezi různými oblastmi v Japonsku dosud trvá letité soupeření, které s projevuje v jazyce i ve zvycích.
Dnešní japonské společnosti se chovají podobně, jako středověcí daimjóové. Člověku z Toyoty je trapné mluvit otevřeně s člověkem z Nissanu, i kdyby třeba pracovali ve stejném oboru. Dalšími překážkami jsou věkové rozdíly, ale i rozdíly profesní - inženýr a manažer žijí v jiných světech; mají různé vzdělání a jejich životní dráhy se míjejí. Další bariérou je úcta ke společenskému postavení – zdvořilost nedovolí přistoupit k výše postavenému člověku blíže, než na délku paže.
Šudan je cestou, která v sobě skrývá schopnost překonat zmíněné bariéry, jejichž výčet není ani zdaleka vyčerpávající. Prostřednictvím hovoru rukou je možno navázat vztahy nejen v rámci Asie, ale i mezi Západem a Dálným Východem nebo třeba mezi smrtelníky a Nesmrtelnými, jak ukazuje následující legenda.
Zain
Kanro, potulný věštec ze školy Eki, potkal jednou venkovského chlapce, pracujícího na poli. Když jej míjel, hluboce vzdychl. Chlapec se jej zeptal, proč vzdychá. „Protože zemřeš dříve, než dosáhneš dvacátého roku,“ odpověděl věštec. Hoch se polekal a běžel domů říci otci, co mu stařík předpověděl. Otev dostihl Kanra na silnici a prosil jej o pomoc. „Je to rozhodnutí nebes,“ řekl Kanro, „nemohu je změnit.“ Zoufalý otec se nechtěl vzdát a nechat jej odejít. Kanro byl jat soucitem a nakonec povolil. „Dobrá, aspoň to zkusím. Budeš potřebovat velký sud rýžového vína a velký kus sušené zvěřiny.“ Pak Kanro zavolal chlapce a vysvětlil mu, jak najde dva staré muže, kteří hrají v divočině pod moruší go. „Vezmi víno a zvěřinu a nabídni jim, nesmíš však říci ani slovo. Jen nalévej víno a krájej maso.“
Muži byli tak pohlceni hrou, že si hocha, který je obsluhoval ,ani nevšimli. Když partie skončila, řekl jeden druhému: „Ach, bezděčně jsme chlapci vypili víno a snědli zvěřinu. Musíme mu zaplatit.“ „Jak se ti můžeme odvděčit?“ zeptal se chlapce ten druhý. Chlapec požádal o delší život. Ten, který seděl na severu, se zeptal muže na jihu, jaký osud nebesa chlapci připravila. „Jen devatenáct let je mu vyměřeno.“ odpověděl muž na jihu. Ten na severu číslice prohodil a řekl šťastnému chlapci: „Hleď, nyní máš 91 let života.“ Jedním z hráčů byla Severní hvězda, která má na starosti smrt, druhým byla Jižní hvězda, zodpovědná za narození.
---
Hra je zdánlivě jednoduchá. Používá jen černé a bílé kameny, které jsou jeden jako druhý, a její pravidla jsou zcela triviální. Nicméně ve výsledku má go daleko větší hloubku než jiné deskové hry. Na pouhých 361 průsečících totiž existuje téměř nekonečný počet kombinací.
Go má hluboký a všestranný význam. Jako součást kultury, svěřené člověku nesmrtelnými před dlouhými tisíciletími, byla v průběhu věků ve velké oblibě u císařů, generálů, učenců, i běžných lidí. Je také tématem mnoha legend, lidových a literárních příběhů, ale i knih o vojenské strategii a řízení státu. Go je krásnou květinou v historii čínské civilizace.
